Archive for the Category "Svědectví"

2017_10_12_Vera_unava

 

Category: Svědectví  | Leave a Comment

Vera_Pokorna – unava

Category: Svědectví  | Leave a Comment

Krásně a citlivě načtené vrcholné dílo jednoho z našich nejvýznamnějších předků. Přeji hojnost požehnání při poslechu.

V únoru jsme si s manželem pořídili nový počítač, protože ten starý se pokazil. Odešel mu disk. Díky Bohu se nám podařilo zachránit nejdůležitější data, především data z účetnictví sboru a Royalu. Vzhledem k tomu, že jsem úplný laik přes výpočetní techniku, byl to pro mě velký stres. Také jsem se usilovně modlila, aby mi Bůh pomohl s instalací programů a ovladačů na novém počítači. S poradcem na telefonu z firmy Money, od které máme účetní program, jsem díky Bohu zvládla i nahrát účetní data ze zálohy (našemu informatikovi se to nepodařilo). Oddychla jsem si, všechno fungovalo, jen se mi nepodařilo zprovoznit skenování. Jaký to pro mě byl šok, když jsme asi před měsícem zjistili, že nový počítač nejde nastartovat. Vezli jsme ho do Brna na reklamaci a já jsem se s obavami ptala prodavače, jak je možné zajistit, abychom nepřišli o data. Řekl mi, že to bohužel nejde, protože dle nějaké směrnice při záručních opravách vždy provádějí formátování disku (tím se smažou veškerá data). Zřejmě je to nařízení k ochraně osobních údajů. Díky Bohu, že mě vedl, abych si den před tím, než se počítač pokazil, zazálohovala účetní data na externí disk. Modlila jsem se, aby Bůh nějak zařídil, aby naše data v počítači zůstala. Asi za tři týdny se nám ozvali, že je reklamace vyřízená. Jeli jsme si pro opravený počítač. Znovu jsem se ptala prodavače, jak to dopadlo s našimi daty, a on mi sdělil, že jsou určitě vymazaná, protože takto při reklamaci standardně postupují. Už jsem s tím byla tak nějak smířená a začínala se modlit, aby mi Bůh znovu pomohl s instalací všeho potřebného. Přijeli jsme domů, já jsem zapnula počítač a koukám, že naskočily všechny ikony, které jsme na ploše měli před reklamací, projela jsem dokumenty, spustila účetní program a všechno tam zůstalo! Bůh je tak dobrý. Chtěl mě ušetřit dalšího stresu. Jsem moc ráda, že mám takového Otce v nebesích, který se o mě s láskou stará, a můžu za Ním přijít požádat o pomoc i v takových praktických, pro někoho možná úsměvných, problémech. Haleluja!!! Ať vám všem Bůh moc požehná.

Věra Pokorná

Ezechiel 47:12:

Při potoku na obou březích vzejde rozličné ovocné stromoví, jemuž nebude vadnout listí, jež nepřestane plodit, ale každý měsíc přinese rané plody, neboť vody, které je zavlažují, vytékají ze svatyně. Jeho ovoce bude sloužit za pokrm a jeho listí jako lék.

Když jsem si četla 47. kapitolu proroka Ezechiele, vybavily se mi další verše z Písma, kde se píše v žalmu o stromu zasazenému u tekoucí vody, o řece živé vody a stromoví, které nese ovoce a má léčivé listy ve zjevení, také verše o ovoci Ducha svatého, o kterém se poměrně dost káže, protože je to důležité téma. Přemýšlela jsem o tom, jak je to s tímto ovocem v mém životě, když v tom, věřím, že to byl Duch svatý, jsem vnímala pokyn: zamysli se nad tím, proč mají stromy listy.

Zkusila jsem zavzpomínat na školní léta, kdy jsme v přírodopisu probírali fotosyntézu. Je to fascinující jev, kdy rostliny, tedy i stromy, za pomoci světla dopadajícího na listy obsahující chloroplasty ze vzduchu spotřebovávají oxid uhličitý, který společně s vodou čerpanou kořeny ze země přemění na sloučeniny cukrů – energii, kterou pro svůj život potřebují. Při tomto procesu vzniká kyslík, který je listy uvolňován do ovzduší a také se odpařuje voda.

Začalo mi svítat. Abychom mohli nést to dobré ovoce, potřebujeme dobře fungující listy. Jen díky nim můžeme čerpat energii ze životodárného světla, kterým je Bůh sám. A to listí roste tehdy, jsme-li zasazeni u těch živých a tekoucích vod. Návod k tomu, jak správně zakořenit na tom správném místě je uveden v Žalmu 1, verše 1-3:

Blaze muži (i ženě), který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

Pokud se budeme napájet živou vodou Božího slova v Jeho blízkosti, bude probíhat „fotosyntéza“, z níž nebudeme mít užitek jen my samotní. Při ní se spotřebovává škodlivý plyn oxid uhličitý, který v životě člověka představuje špatné vlastnosti a sobeckost. U rostlin vzniká jako vedlejší produkt kyslík a z nás se taky něco uvolňuje do okolí. Naše přítomnost by měla pročistit vzduch, aby se lidem volně dýchalo, měli by zažívat i tu vláhu odpařující se z listů, kterou čerpáme přímo od Božího trůnu. V této době, kdy je spousta lidí vyprahlých a utrápených, bychom měli být těmi, kdo je přivedou k pramenům živé vody.

Listy mají také schopnost zachytávat prach a nečistoty a tím pročišťovat vzduch. Lesy mimo jiné dokáží absorbovat velké množství vody a tím zabránit zničující povodni. Věřím, že k tomu všemu jsme povoláni i my. Být těmi, kdo pomáhají ostatním se očistit, kdo někdy udělají i špinavou práci, do které se nikdo nehrne, aby někomu pomohli, kdo odvrací povodně a jiné hrozby svými modlitbami a duchovním zápasem. K tomu je zapotřebí spousta energie, kterou nám Bůh ve své moudrosti zajišťuje svou speciální „fotosyntézou“. No není to prostě úžasné?

Když jsem si to všechno poskládala v hlavě, zaplavila mě velká radost a vděčnost Bohu za to, jak vše dobře vymyslel, jak se o nás stará a jak všechno dohromady dává logiku – Boží slovo, Jeho stvoření (příroda) a Jeho principy.

Požehnaný den u živých tekoucích vod přeje

Věra Pokorná

A ještě pár veršů na zamyšlení:

Zjevení Janovo  22:1:

A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova.

Zjevení Janovo  21:6:

A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.

Jan  7:38:

Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“

List Galatským, 5: 22-23:

Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.

Při rozhovorech na nedávné skupince jsem si vzpomněla na jeden prožitek z dřívější doby. Mluvili jsme o únavě, o tom, že se někdy snažíme dělat s nejlepším vědomím a motivy spoustu užitečných věcí a jsme z toho potom unavení. Přesně tohle jsem před časem prožívala – velkou únavu a obavy, jak dlouho ještě vydržím takový zápřah. Modlila jsem se a při tom uviděla sebe samu jako malého vrabce, který rychle a usilovně mává křidélky, aby se udržel ve vzduchu, a už mu docházejí síly a dech a začíná panikařit. Nebyl to příjemný pocit. Pak jsem si všimla, že kousek pod ptáčkem jsou otevřené dvě dlaně připravené ho kdykoli zachytit. Najednou mi to došlo. To jsou ruce Nebeského Otce, jsou tady pro mě a já mohu kdykoli do nich „usednout“, odpočinout si, potěšit se s Ním, nabrat od Něj sílu. Život není o tom, abych se sama ze všech svých sil snažila všechno nejlépe zvládnout. Je to o tom spočinout v Boží blízkosti a s Ním dělat to, do čeho mě On ve své moudrosti povede. Jak jsem Mu byla vděčná za toto poznání! Dodnes z této zkušenosti čerpám. Přeji vám všem, abyste mohli prožít Boží pokoj a Jeho posilující blízkost.

Věra Pokorná

Category: Svědectví  | Leave a Comment

Nedávno jsem si přečetla knihu Corrie ten Boom Tulákem pro Krista. Velmi mě povzbudila, a proto bych se s vámi o ní ráda sdílela.

Corrie ten Boom pocházela z Dánska z křesťanské rodiny hodinářů. Když začala druhá světová válka, žila se sestrou a otcem ve starém domě v Haarlemu. Protože brali Bibli jako Boží slovo vážně, věděli, že Židé jsou vyvoleným Božím národem a rozhodli se jim pomáhat, což bylo v té době velmi nebezpečné. Ve svém domě vybudovali tajnou skrýš, kde tyto lidi schovávali a pomáhali jim potom v další cestě, např. ukrýt se na venkově. Bohužel je někdo z jejich známých zradil a tato rodina byla zatčena gestapem. Otec zemřel ještě ve vězení a sestry byly odvezeny transportem do koncentračního tábora v Německém Ravensbrücku. Zde zemřela Coriina starší sestra Betsie. Příběh z jejich pobytu v tomto nelidském prostředí je zachycen v knize Útočiště. Corie se zázrakem (později zjistila, že došlo k administrativní chybě) dostala na svobodu a po skončení války ji Bůh povolal k tomu, aby jezdila po celém světě a vyprávěla svůj příběh a vedla lidi k Bohu, k odpuštění, k usmíření. Když začala takto sloužit, bylo jí přes padesát let a asi třicet let byla požehnáním pro mnoho lidí z mnoha koutů světa. Její životní postoj je velmi motivující. Díky poznání, které jí Bůh dal a prožívání Jeho blízkosti a vedení dokázala odpustit všem, kteří ublížili jí a její rodině. Uvědomila si, že pobyt na tak strašném místě, jak je koncentrační tábor, byl přípravou pro její další službu Bohu a lidem. Mohla tak předat věrohodné svědectví o Boží lásce lidem v africkém vězení, kteří čekali na smrt a pomoci jim usmířit se s Nebeským Otcem. Její příběh je inspirací pro mnohé lidi, kteří prožívají těžká trápení a také velkým svědectvím o Boží moudrosti a lásce.

 Uvědomila jsem si, že je mi něco přes čtyřicet, a že tedy velkou část práce na Božím díle mám ještě před sebou. V podstatě to, co jsem dosud s Bohem zažila, je vlastně přípravou na něco mnohem většího a důležitějšího. A na to se těším.

 Moc doporučuji si obě knihy přečíst. Kniha Tulákem pro Krista je k dispozici v elektronické podobě na níže uvedeném odkazu, případně ji mohu poslat e-mailem v pdf, pokud bude někdo chtít. Doufám, že vám přinese požehnání, tak jako mě.

 http://acorlova.websnadno.cz/Clanky/Corrie_ten_Boom_Tulak_pro_Krista.pdf

Věra Pokorná

    Zúčastnila jsem se konference pro manželské páry v sobotu 12.3.2016. Konference se konala v Kolíně a přednášející byli manželé Kozicovi. Janka a Peter Kozicovi jsou manželi víc jak 30 roků a prožili spolu i těžké chvíle. Vychovali tři dcery  a už jsou prarodiči. Jejich zkušenosti pro nás všechny byly povzbuzující.
Oba totiž pocházeli z dysfunkčních rodin a to se promítalo i do jejich manželství. Jejich zpověď byla velmi upřimná a otevřená. Peter žil jako mazánek maminky a maminka byla velice dominantní, takže vložila klín mezi Petera a jeho sourozence. Tatínek nefungoval, takže když si Peter bral Janku, tak jim nešli ani na svatbu. Janka si zase do manželství přinesla zneužívání svým otcem. Její upřímnost mě fascinovala.
Jejich život nabral novou dimenzi, když upřímně uvěřily v Ježíše Krista. Ten jim dává sílu a oni díky jemu vše zvládli. Jejich harmonické manželství nám může být příkladem. Je na nich vidět  pokoj, klid  a to, že se krásně doplňují.
Pokud budete mít možnost, celá konference je nahraná, doporučuji si ji poslechnout.
                                                                                                                                                                                                                                                                                                    Marie Prudíková

V neděli jsem byla na shromáždění Křesťanských sborů ve Velké Bíteši a zaznělo tam slovo k zamyšlení, které se týkalo manželství. Snad proto, že byl Valentýn? Bratr mluvil o tom úplně prvním manželství, které ustanovil Bůh – Adama a Evy. Zmínil to, že obdivujeme manžele, kteří jsou spolu třeba už padesát let nebo i více. Vzhledem k tomu, že nevíme, kdy zemřela Eva (Adam zemřel, když mu bylo něco málo přes 930 let), můžeme předpokládat, že třeba mohli oslavit i osmisté výročí svatby.

Bratr hovořil o tom, jaké zkoušky tohle manželství přestálo. Do začátku měli tito dva lidé ty nejlepší podmínky, které pro ně jejich Nebeský Otec připravil. Měli zajištěné bydlení, stravu, užitečnou a naplňující práci v zahradě, Boží blízkost a Jeho vedení a pouze drobné omezení, totiž zákaz jíst ovoce z jediného stromu v zahradě, kde byla spousta jiných dobrých plodů k jídlu. Odměnou za poslušnost Božímu příkazu byl požehnaný život v dokonalém prostředí rajské zahrady, trestem za neuposlechnutí byla smrt, která představovala oddělení od života, a sice života s Bohem. Všichni víme, jak to dopadlo. Díky neuposlechnutí Božího zákazu museli být tito novomanželé vyhnáni z rajské zahrady, z Boží blízkosti. Nastalo pro ně období těžké dřiny, aby si zajistili živobytí pro sebe a svoje děti. Tato fatální chyba přinesla těžkosti nejen jim, ale i celému lidskému pokolení, které z nich vzešlo. Adam se mohl naštvat na Evu, že kvůli ní se dostala jejich rodina do tvrdých podmínek a trápení. Eva zase mohla být nazlobená na svého muže, (který mimochodem byl s ní, když zakázané ovoce utrhla) že ji nezastavil, když mohl předpokládat, jaké hrozné následky toto neuposlechnutí Božího příkazu bude mít. Celý jejich život mohl být naplněný vzájemnými výčitkami, nebo se možná mohli ve zlém rozejít. O tom ale nikde v Písmu nečteme. Čteme o tom, že byli spolu a měli spolu děti. Jejich první dva synové se jmenovali Kain a Ábel. Známe příběh o tom, že starší bratr zabil mladšího, protože mu záviděl Boží požehnání. Další těžká zkouška pro jejich rodiče…

Potom se narodil Šét, o kterém se v Bibli píše, že byl synem k obrazu svého otce. Šétovi se narodil syn Enóš a v Písmu stojí, že tehdy se začalo vzývat Hospodinovo jméno. Věřím, že narození vnuka bylo pro Adama a Evu silným momentem, který je motivoval, aby s vděčností hledali Boží tvář. Svoje zkušenosti nepochybně předávali svým potomkům a vedli je k tomu, aby byli poslušní Božím příkazům. Adam s Evou měli ještě další syny a dcery a dočkali se toho, že viděli několik generací svých potomků.

Přemýšlela jsem nad tím, že v dnešní době se mnoho manželství rozpadá a mnoho párů raději do manželství ani nevstupuje, aby nemuseli být vázáni a kdykoli mohli vztah ukončit. Je to škoda, protože manželství je ustanovené Bohem a jsou s ním spojená mnohá požehnání.

Pár veršů z Bible o manželství:

  • Přísloví 18:22 Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.

  • 1. Korintským 7:2 Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.
  • 1. Korintským 7:4 Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu.

  • Efezským 5:28 Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
  • Efezským 5:33 A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.

  • Židům 13:4 Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.

Jak to, že první manželství vydrželo tak dlouho a bylo tak pevné? Věřím, že oba přijali svého partnera jako dar od Boha a nepochybovali o tom, jestli je to „ten pravý pro mě“. Zjistili, že ten druhý není bez chyb a občas udělá špatné rozhodnutí, které může mít negativní dopad na celou rodinu. Zároveň si však uvědomili, že oni sami jsou na tom úplně stejně a že také potřebují od toho druhého odpuštění, soucit a přijetí a pochopili, že způsobené problémy se dají nejlépe vyřešit společnými silami. Společné zážitky při překonávání problémů, řešení různých těžkostí, ale i následné úspěchy a radost z dosažených výsledků, z dětí a vnoučat, to vše tyto dva lidi stmelilo a dalo jejich vztahu pevnost a jedinečnost.

A kde byl v tom všem Bůh? Když museli Adam s Evou odejít z ráje, Bůh jim na cestu připravil kožený oděv. Byl to příslib toho, že je neopustí, ze Mu na nich stále záleží. Měl s nimi soucit, ale protože je spravedlivý, musel dodržet svoje slovo a potrestat je. Tím to ovšem neskončilo. Bůh stvořil člověka pro vztah s ním. Chce, aby lidé mohli být v Jeho blízkosti, komunikovat s Ním. Bohužel neposlušnost prvních lidí tohle porušila. Trochu mě mrazí při pomyšlení na to, jaký dopad mají chybná rozhodnutí rodičů na jejich potomky. Díky Bohu, že nám zajistil záchranu ve svém Synu Ježíši Kristu, který přijal tělo člověka, aby byl na něm vykonán trest smrti za všechny chybující lidi, kteří budou ochotni tuto Jeho oběť přijmout. I když člověk udělá jakoukoli chybu, třeba i spáchá nějaký zločin, něco, co může mít tvrdý dopad na jeho blízké, pro každého bez rozdílu platí tato nabízená milost od Boha.

  • Izajáš 1:18 Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.

 Přeji všem požehnaný den v Boží blízkosti.

Věra Pokorná

Category: Svědectví  | Leave a Comment