O církvi

Apoštolská církev patří mezi evangelikální církve. Z hlediska věrouky a praxe se řadí mezi letniční církve, které jsou sdruženy celosvětově v „Pentecostal World Conference“ a v rámci Evropy v „Pentecostal European Fellowship“

Byla povolena a zaregistrována státem v roce 1989 po desetiletích práce v ilegalitě spojených s pronásledováním. Současný církevní zákon ji zrovnoprávňuje s ostatními křesťanskými církvemi našeho státu. Dokladem tohoto postavení je její členství v Ekumenické radě církví, která sdružuje většinu křesťanských církví České republiky.

Od založení církve do roku 2008 stál v jejím čele bratr Rudolf Bubik, který je dnes již dobře známý ve světě nejen svými knihami, ale také jako žádaný řečník na konferencích. Od roku 2008 je biskupem církve bratr Martin Moldan.

Apoštolská církev je organizačně přidružena ke světovým „Assemblies of God“.

Církev zastřešuje řadu samostatných subjektů. Na prvním místě je třeba jmenovat Vyšší odbornou školu misijně teologickou v Kolíně vedenou ředitelem bratrem Milanem Bubanem. Dále je to Diakonie AC, která pod sebou sdružuje společnosti Royal Rangers, Teen Challenge a Nehemii. Apoštolská církev je také zakladatelem mezidenominační organizace ACET.

Historie Apoštolské církve

První letniční sbor na našem území vznikl na severní Moravě před rokem 1910. Skupina křesťanů z různých denominací se začala scházet ke studiu Božího slova a k modlitbám. Prosili o zmocnění k duchovní práci – Bůh je pokřtil v Duchu svatém a obdrželi dar mluvení v jazycích. Tato práce se šířila. Vznikaly další skupiny v Brně, Praze a na jiných místech, které požádaly úřady o registraci. V roce 1910 byly registrovány jako Spolek rozhodných křesťanů letničních. Za nacistické nadvlády byla jejich činnost zakázána. Po roce 1948 byly spolky zrušeny. Proto se bratři pokoušeli začlenit do některých církevních společenství, ale z důvodu věroučných rozdílů to nebylo možné. Od počátku šedesátých let usilovali o povolení vlastní církve. V roce 1977 byla na území Československa založena církev, která byla legalizována teprve na počátku roku 1989.

Kým jsme a kde jsou naše kořeny

Náš sbor v Brně vznikl v šedesátých letech, kdy bylo několik bratří a sester vyloučeno ze sboru BJB, protože se nemohli zříci darů Ducha svatého. Začali se scházet tajně po domech, protože tehdejší totalitní režim postihoval jakoukoliv náboženskou činnost, která nebyla vykonávána pod jeho dohledem a kontrolou. Po několika letech začala tato skupinka početně růst, stala se sborem. Ten se připojil k Rozhodným letničním křesťanům, usilujícím tehdy o svoji legalizaci. Přes tuto snahu byl tehdejší vedoucí sboru spolu s dalšími dvěma bratry počátkem r.1983 zatčeni, společný majetek sboru byl zabaven a sboru bylo zakázáno scházet se. Sbor procházel domovními prohlídkami, výslechy a soudními procesy, podobně jako vedoucí církve, k níž se připojil.

Nakonec v r.1989 státní orgány učinily překvapivé gesto a letniční církev v českých zemích povolily. Nyní existuje pod názvem Apoštolská církev.

Tlak zvenčí ustal, ale duchovní boj nikoliv. V r. 1992 a v r.1996 prožil sbor dvě nelehká období pro nejednotu ve svém vedení. Avšak pokračuje dál, založen na Bohu, protože on své dílo, které započal, zaslíbil také dokonat (Fp 1,6).

Co je naším cílem

Vyvyšovat, oslavovat a uctívat Pána Boha: Člověk byl Bohem stvořen pro jedinečný vztah lásky s ním, který sám je láska (1J 4,8a16). Proto pro život člověka nemůže být nic přednějšího, než „milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly“ (Mt 22,37-40; Mk 12,30; 5M 6,5). V opravdové lásce uctívat Boha – jako Stvořitele, Pána a Spasitele tak, jak on si přeje být uctíván – „ v duchu a v pravdě“ (J 4,23-24) je výsadou všech opravdových křesťanů.

Budovat Boží království mezi námi: Lásku k Bohu nemůžeme vyjadřovat lépe než poslušností, tedy praktickým životem pod autoritou Božího slova, a to jak v osobním životě, tak i v rodině a ve sboru. „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje“ (J 14,21; Ga 2,19-20). Církev je Tělo Kristovo. Jeho biblickou jednotkou je místní církev – tedy sbor, který má také jako tělo fungovat. Každý úd – každé Boží dítě – má být skrze smlouvu s Bohem v pevném smluvním vztahu s dalšími údy tohoto těla, ačkoliv je přitom součástí celé Církve Kristovy (Ef 4,15-16; 1K 12,25-27; 1K 12,13). Důraz je přitom kladen na aktivní vztahy vzájemné úcty, milosrdenství, snášenlivosti, odpuštění a vzájemné lásky (J 13,34-35; Ef 4,2-4; Ko 3,13-14). V Božím království nejsou pasívní diváci, ale každý je povolán, aby aktivně sloužil Bohu na jeho díle (Jk 1,21-22).

Nést evangelium, rozšiřovat radostnou zvěst od Boha: Uvědomujeme si naléhavou potřebu nést evangelium nespaseným lidem, předně ve městě Brně, ale i v přilehlých obcích a dalších městech, všude tam, kam nás Duch svatý v naší misijní práci povede (Sk 16,10). Věříme, že Bůh má ještě mnohé v tomto městě, kteří mají být spaseni. Chceme naplnit svůj díl odpovědnosti v tzv. „velkém poslání“ (Mt 28,18-20) ve spolupráci s ostatními biblickými křesťany. Chceme tak jednat z lásky k našemu Pánu, v poslušnosti jeho příkazu a z lásky ke všem lidem, kteří mají právo se dozvědět o záchraně, kterou jim Bůh nabízí. Důraz pokládáme na osobní odpovědnost každého člena sboru za ty lidi, mezi nimiž a vedle nichž jako jednotlivec žije. Záchraně hynoucích chceme podřizovat naše osobní, skupinové i celosborové zájmy a zvyklosti (1K 10,33; 9,22-23). Proto se budeme snažit odstranit všechny zbytečné překážky v našem chování a vystupování, pracovní, finanční a jinou nekázeň, malicherné spory mezi křesťany, nezájem o nově příchozí atd.

Sbory Apoštolské církve

Základní částí Apoštolské církve jsou sbory, které jsou seskupeny do správních oblastí. Sbor vzniká tam, kde je společenství věřících po duchovní a mravní stránce autonomní. Je po hospodářské stránce soběstačný, má právní subjektivitu a je zastupován a spravován pastorem sboru adruhým pastorem. Odpovědnost za sbor nese také Rada starších.

Pro naplnění misijního poslání vznikají při sborech misijní stanice. Ty tvoří členové, kteří se scházejí k pobožnosti na jednom místě, ale jsou odkázáni svými potřebami na mateřský sbor.

Diaspora potom vzniká tam, kde se členové shromažďují mimo sbor nebo stanici. Duchovně a hmotně jsou členové v diaspoře odkázáni na sbor nebo stanici.

Dle vnitrocírkevní statistiky měla církev k 1. 12. 2008 celkem 6 992 členů včetně dětí a čekatelů, 42 sborů, 43 stanic a 69 diaspor.

Členem sboru je možné se stát na základě písemné přihlášky.

Zpracováno s použitím stránek Apoštolské církve.