V počítači na mě vykoukla krásná fotografie, byl na ní kůň – ryzák a mladá žena, jak se ke koni sklání a on se tiskne svou hlavou k ní. Oba si užívají vzájemnou blízkost a hlazení. Vypadají šťastní, počasí je krásné, svítí slunce a z obrázku dýchá taková pohoda a radost. Trochu jim závidím, zrovna se nacházím v mírném stresu z pracovních i dalších povinností, které jsou přede mnou. Užívám si pohled na obrázek a pocit, který ve mně vyvolává. Po chvíli na mě začne doléhat smutek. Nevím, kdy ta fotografie byla pořízena, zda je ten krásný kůň ještě naživu, kolik let je té ženě, co všechno od té chvíle prožila, zda je šťastná, nebo se trápí…
Proč nejde zastavit čas v okamžiku, kdy se cítíme šťastní? Taky vás to občas napadne? Člověk se upíná ke krásným vzpomínkám, nebo se možná těší na to, co má před sebou – dovolenou, výlet, nějaké setkání, Vánoce :-). Pro vzpomínání nebo těšení se na budoucí věci můžeme přestat vnímat současnost a někdy ztrácíme čas utápěním se v melancholii. Ale to, co je důležité se děje tady a teď. Právě teď mohu být ve spojení s Bohem, právě teď ke mně mluví a chce si mě použít. Moje rozhodování právě v této chvíli ovlivní, co se bude v budoucnu dít. Minulost už nezměním, ale mohu významně ovlivnit budoucnost, a to nejen svou, ale i lidí ve svém okolí.
Čas nejde zastavit, ten může zastavit jen Ten, kdo ho stvořil. Kéž nám neuniknou Jeho záměry s naším životem, abychom čas, který nám na tomto světě vyměřil, strávili užitečně. Věřím, že když pochopíme Boží záměr s naším životem, Jeho lásku k nám i k ostatním lidem, Jeho velikost a moudrost, budoucnost, kterou zamýšlí pro lidi v Jeho království, všechny vzpomínky i naše sny ve srovnání s tím vyblednou. Buďme vděčni za všechno, co od Něj máme, i za to, co nám zaslíbil. Věřme Mu, On je věrný a zamýšlí pro nás dobré věci. Nenechejme si ničím vzít přítomnost v Jeho blízkosti.
Věra Pokorná, duben 2025